Jedná se o moji úplně první báseň, jejíž první polovina vznikla v období určité duševní a duchovní krize. Druhá polovina zase v období radosti. Dá se to v určitém smyslu přirovnat k některým žalmům v bibli. Např. Žalmu 28.

Úzkost plní srdce mé,

nitro mé se bolestí otřásá,

radosti jsou mi neznámé,

pryč je soulad, všechna krása.

Kde je klid, kam mám jít,

vždyť chci jen pokoj v srdci mít.

Však kde jej najít, kde hledat mám,

jsem tak prázdný, tak sám.

O jednom místě přece vím,

je tam láska, radost, pokoj, vše

na co si jen mé srdce vzpomene.

U Boha toto místo hledat smím,

je to tam, kde mohu být jen s ním.

Ústa má plní slovy vděčnosti a chvály,

pohne se všemi horami, národy i králi.

Nikoho na pospas nenechá,

On je Alfa i Omega.