Jedná se o moji úplně první báseň, jejíž první polovina vznikla v období určité duševní a duchovní krize. Druhá polovina zase v období radosti. Dá se to v určitém smyslu přirovnat k některým žalmům v bibli. Např. Žalmu 28.
Úzkost plní srdce mé,
nitro mé se bolestí otřásá,
radosti jsou mi neznámé,
pryč je soulad, všechna krása.
Kde je klid, kam mám jít,
vždyť chci jen pokoj v srdci mít.
Však kde jej najít, kde hledat mám,
jsem tak prázdný, tak sám.
O jednom místě přece vím,
je tam láska, radost, pokoj, vše
na co si jen mé srdce vzpomene.
U Boha toto místo hledat smím,
je to tam, kde mohu být jen s ním.
Ústa má plní slovy vděčnosti a chvály,
pohne se všemi horami, národy i králi.
Nikoho na pospas nenechá,
On je Alfa i Omega.